V květnu a začátkem června si seriál OBL připravil pro závodníky pěknou řádku závodů. Hned z kraje května jsem řešil, jestli se zúčastním Boskovických běhů, nebo Běhu Černou Horou. Vzhledem k pracovním povinnostem jsem si musel vybrat pouze jeden z těchto závodů. Volba padla na druhý jmenovaný podnik. Jednak, že loni jsem absolvoval běh v Boskovicích, zatímco Černou Horu jsem vynechal, tak ať mám změnu, a jednak mám raději závody menší, s komornější atmosférou, za příznivější startovné.

V Černé Hoře vzhledem k dětským běhům byl při mém příjezdu už čilý ruch, na start hlavního závodu na 4 okruhy se nás nakonec postavilo 57, což je vzhledem k tomu, že ženské a juniorské kategorie měly svůj vlastní závod na 2 okruhy, velmi slušné číslo. Nicméně pro závod v Černé Hoře se nejednalo o nic mimořádného.

Potom už následovaly 3 závody Hraběnka Cupu v tradičním úterním termínu. Musím říct, že Hraběnku mám opravdu rád. Zjistil jsem, že do kopce to mám raději než po rovince, a klidně čím je stoupání prudší, tím lépe. Po absolvování závodu a občerstvení se výborným štrúdlem (po posledním závodu i tlačenkou a řízkem) jsem si vždy naordinoval výklusový seběh zpět na start-žádný odvoz, ale pěkně po svých. I od horního můstku jsem nevyužil zkratky po žluté turistické trase, nicméně běžel pěkně zpátky po trase závodu, tentokrát obráceně. Fajn příležitost vyklepat nohy, a taky vybudovat nějakou tu obecnou vytrvalost.

No a první červnový víkend si termínovka pro běžce připravila lahůdku v podobě 2 závodů ve 2 dnech. To se snad, jestli mě paměť neklame, za těch 5 let, co na OBL chodím, stalo poprvé. V Doubravici bývá zpravidla velké vedro. Letos to vypadalo, že by mohlo být pod mrakem, nicméně na závod nám sluníčko opět vykouklo. Alespoň vzhledem k tomu, že bylo po dešti, to nebylo tak náročné jako v letech minulých. Na trati se nám v jednom místě připletlo do trasy stádo koz. Zvířata chtěla, k velké nelibosti pastevce, utíkat s námi, no nakonec se mu je podařilo usměrnit, a to i za pomoci několika peprných výrazů. Holt i tohle vás může na závodu OBL potkat. Alespoň bylo o čem diskutovat v cíli. A poslední díl našeho 26 denního putování se odehrál v Ostrově u Macochy. I když trošku pršelo, během závodu se jednalo spíše o příjemné ochlazení, nebyl to žádný liják. Snad nebudou místní fotbalisté na nás běžce moc naštvaní-podmáčené hřiště dostalo na několika místech pěkně zabrat.

Pohybu zdar a běhu obzvlášť.

 

autor článku: Petr Paděra

foto v úvodu: Tereza Brázdová, Český rozhlas