11. 4. 2015 Hořice –  Před Hořickou osmičkou si Zdeněk Polák přál, aby se zlepšilo počasí a nebyla taková zima. To se mu splnilo na 100% a včera krásně svítilo sluníčko a bylo kolem 20 stupňů. Kdo však zamíchal kartami včerejšího závodu, byl vítr. Přes velikonoční svátky došlo na Hořicích ke kalamitě a na tratě tradiční trasy nebyli běžci s bezpečnostních důvodů vpuštěni. Pořadatelé tak museli řešit náhradní variantu a ta se jim povedla na výbornou.

Náhradní trasa byla situována spíše na východní část Hořic, tedy blíže směrem na Blansko. Závodníci se ze stratu vydali směrem k obci, pak vlevo přes horní část sjezdovky, potom seběhli až pod sjezdovky, na křížení turistické značky z Blanska vyběhli zpět do obce, poté po silnici směr Olešná, na půl cesty do Olešné vlevo zpět do lesa a poté po vrstevnici zpátky ke sjezdovkám a pak do cíle. Sice to nebylo celých 8 km, ale o to byl závod výživnější ve stoupání. I Gustav Grün se po doběhu zmínil, že mu kopce nevadí, ale dneska toho má až nad hlavu.

Jelikož jsem se osobně na start závodu Okresní běžecké ligy postavil po 7 běžecky neaktivních měsících, rád bych se touto cestou o své zážitky podělil. Věděl jsem, že to bude očistec, ale už jsem potřeboval nasát atmosféru závodu a chtěl jsem se zas podívat do té velké běžecké rodiny.

Na startu jsem se nikam nehrnul. Vybíhal jsem až ze samého chvostu startovního pole. Při výběhu ke sjezdovce jsem pár slov prohodil s Hynkem Skotákem a Petrou Krejsovou. Bylo na nich vidět, že si závod užívání stejně jako já. Při prvním seběhu jsem si řekl, že bych přece jen mohl trošku zrychlit. Když jsem v dáli uviděl Mildu Bajera, tak byl tento pocit o to větší. Mildu jsem za chvilku minul, ale další skupinky závodníku byly rozesety daleko přede mnou.

Stále se klesalo, a když jsem viděl oboustranné oranžové šipky, tak jsem se zhrozil, co mě bude čekat na zpáteční cestě. Po chvilce jsem se však uklidnil. Nebudu v tom sám. Stejné stoupání prověří všech 86 účastníků závodu. Pak přišel mírný kopeček, který byl zakončen odbočkou vpravo zpátky do obce. Ten znám z několika ročníků Grena běhu. Tady se při Greně chodí většinou na morál. Před sebou vidím Alešem Stráníka a tady Oldu Šperku, ale ten se šel proběhnout mimo závodu. Aleš přechází do chůze, ale zkouším pořád běžet. Před Aleše se dostávám až v obci. Povrch se mění na asfalt a kousek se běží po silnici.

Když probíhám kolem parkoviště na konci Hořic je plné aut. Výzva Zdenka Poláka, aby jej závodníci využili v maximální míře, byla vyslyšena. Děkujeme. Je zvláštní, kolik myšlenek mi běhá hlavou. Je potřeba zrychlit. Mozek má nějak moc kyslíku. Zkusím to tedy po asfaltu trošku pustit, ale není to nic moc. Za chvilku přichází vracečka na lesní cestu. Cestu po vrstevnici si představuji trošku jinak. Tady je to jak na houpačce. Nahoru, dolu. Předem mnou vidím dva běžce. Dneska to nepůjde, ale všeho do času. Vzdalují se mi a tak si užívám výhledy na Blansko. Cesta lemuje strž ke Starému Blansku a výhled je úžasný.

Opět míjíme turistickou značku spojující Blansko a Hořice. Cíl se blíží, ale sil ubývá a poslední stoupání je vražedné. Přede mnou je skupinka asi šesti běžců. Jsou na dohled a při tom tak daleko. Někteří přechází do chůze. Taky o tom uvažuji, ale nakonec nepřestávám běžet. Už opět přebíhám sjezdovku. Do cíle je to kousek. Před odbočkou doprava na mě Honza Charvát volá, že je to dobrý. Je optimista. Poslední stoupáníčkou u vodárny a pak cílová rovinka, teda spíš zatáčka. Probíhám cílem a jsem rád, že to mám za sebou. Čas je hrozný, ale o to hezčí mám pocit, že jsem to zvládl. Po závodě na Hořicích se mohu už jen zlepšovat.

A jak to vypadalo na opačné straně startovního pole, tedy na stupních vítězů. Na první tři místa se probojovali samí muži. Honza Kohut vyhrál, druhé místo s přehledem uhájil Stanislav Široký a třetí místo patří Tomáši Večeřovi.

Příštím závodem Okresní běžecké ligy bude Skalická desítka, která proběhne v neděli 19. dubna 2015 ve Skalici nad Svitavou. Zde proběhne tradiční Boj o první místo.

VÝSLEDKY ZÁVODU ZDE

FOTOGALERIE ZDE (Nikol Škvareninová)

FOTOGALERIE ZDE (Jiří Nožka)

Jiří Vrtílka, OBL

foto v článku autor Nikol Škvareninová