12. 4. 2013 Praha, Blansko – Pražský půlmaraton běželi i lidé z Blanenska a Boskovicka. Právě boskovické tréninkové skupiny jsme se před týdnem ptali, jak se na akci těší. Z Prahy se všichni vrátili s medailemi za úspěšně zdolaný půlmaraton. Nikdo se neztratil, a když, tak jen na chvíli. A jak jsou spokojení? Takhle:

Ivana Láníková, Boskovice

Moje pocity ze závodu jsou dobré, organizačně to bylo velmi vydařené, půlmaraton měl atmosféru. Cestu tam i zpět jsme si užili přesně tak, jak jsme čekali. Prostě výlet do Prahy hodnotím dobře.

Daniela Klimešová, Skalice nad Svitavou

Já mám z Prahy jen ty nejlepší pocity. Je fakt, že mně ten dav lidí ze začátku nejdřív hodně vadil a stresoval (nejdřív zácpa v metru, potom najít v davu šatny, neztratit se navzájem...), že jsem si říkala, že už nikdy na takovou masovou akci nepůjdu, ale když jsem pak stála ve svém startovním koridoru, tak už to bylo na pohodu. Skoro celý závod jsem běžela s kamarádkou Romanou Hellerovou a závod jsme si užívaly. Start - fantastickej pocit, když se ta masa lidí rozpohybovala, lidi kolem tleskali, hrála hudba. Nakonec i počasí bylo tak akorát, dobře se běželo. No a cíl - perfektní pocit, radost z toho, že jsem to dokázala, medaile na krku, prostě paráda. Já mám prostě z Prahy jen ty nejlepší vzpomínky. Možná je to tím, že to byl můj první půlmaraton, ale budu na něj určitě vždycky ráda vzpomínat. Nejen na závod, na jeho atmosféru, ale i na cestu vlakem, kterou jsme si všichni užili. Doufám, že si podobnou akci zopakujeme.

Petra Krejsová, Boskovice

Přes počáteční vymrznutí v metru ve stanici Staroměstská a asi desetiminutovou nerozhodnost v kolika vrstvách poběžím, šlo všechno ostatní už rychle. Start z koridoru C, popřání si good luck s několika běžci kolem, výstřel a start… 4x jsem se napila ionťáku a už jsem byla v Libni, tam mě začalo bolet levé chodidlo, ale i tak jsem byla v cíli za 104 minut a 24 sekund, zbyly síly i na rychlý finiš. V cíli čekala medaile a pak taky potřes rukou od běžce se slovy „díky, dobře se mi za tebou běželo“. To vždycky potěší, teda mě osobně ano, takže zase za rok.

Roman Markel, Boskovice

Závod v Praze byl perfektní, super atmosféra, výborná organizace. V tom nadšení mi ani moc nevadil ten dav, do které jsme byli vtaženi. Pokud jde o čas, tak nebyl horší než na půlmaratonu v Blansku, takže svůj cíl jsem si splnil. A dokonce jsme se s jednou výbornou běžkyní s naši party "poprali" o posledních několik desítek metrů a cílovou pásku. Pokud vše dobře dopadne, dáme si repete v červnu v Olomouci.

Autor: Hynek Skoták